|
Natalia Streignard - zblízka a osobně!
Člověk, jelikož je živý tvor, dělá chyby. A někdy se mu daří. Na to, aby něco zkazil, není potřeba moc času. Jsem herečka, hraju v telenovelách a moje práce se mi líbí.
Narodila jsem se v Madridu, ve Španělsku. Potom jsem žila v Ghaně, v Africe. Odtamtud jsem odjela do Venezuely. Myslím, že mám ve svém srdci od všeho kousek, ale můj domov, fyzicky, je teď tady, v Miami. Moje srdce ale bude vždycky ve Venezuele, protože jsem vyrostla na arepách a kačabách (Venezuelské jídlo, nemá ekvivalent v češtině), když jsem se budila, viděla jsem nádhernou horu Ávilu a modré nebe! A to se všude nenajde. Takže i když mi jiné kraje poskytly různé a krásné zážitky, člověku se stejně nejvíc stýská po tom, na co si zvyknul a když to nemá, tím víc po tom touží, z člověka se vlastně stává nacionalista když odejde.
Jsem herečka, hraju v telenovelách a moje práce se mi líbí. Znám spoustu umělců, kterým se líbí, co dělají, ale nemají to rádi z hloubi srdce. Ve Venezuele jsem začala svou kariéru, pak jsem šla do Miami, potom do Mexika, potom do Peru, vrátila jsem se do Miami, pak jsem se vrátila do Venezuely, takže jsem vždycky byla chvíli tady a chvíli tam a s telenovelami jsem se hodně nacestovala po celé Latinské Americe, po Evropě a všude možně. Kdybych si mohla zopakovat nějakou novelu, byla by to "Sladká Valentýna" nebo "Žena mého života", protože tak nějak nastartovaly moji kariéru.
Přicházela jsem jako Natália točit, zdravila jsem se se všemi svými kolegy a když jsem vycházela oblečená jako Valentýna, znovu mě všichni zdravili a vítali, jako by mě před tím neviděli. To mě hrozně pobavilo, protože to znamenalo, že opravdu, člověk se s tou postavou ztotožní a všichni mu to věří, protože moji kolegové, co se mnou pracovali a viděli, jak se každý den Natália proměnila ve Valentýnu a věřili té Valentýně. Pak už jsem nebyla Natália, nevadilo jim, že mě už zdravili a všichni mě zdravili po druhé a objímali a jelikož jsem to necítila, hrozně rádi mě poplácávali a já jsem si toho ani nevšimla. Takže z toho měli všichni hroznou legraci, protože mě osahávali všude možně a já jakoby nic.Učili mě, jak se mám vžít do kůže lidí, co nejsou zrovna tak fyzicky přitažliví, jak jsou třeba jiní lidé, pochopit je a žít v těle tlusté holky,uvědomit si, že i když to zní jako klišé, že to nejhezčí je uvnitř, to nejhezčí není to, co je vidět, že to vnější je jen obal, to vnější jednou zemře a pohřbí se a obrátí se v popel a duše a podstata člověka přetrvají v čase. Tlustá, hubená, s celulitidou nebo bez celulitidy, s dlouhými nebo s krátkými vlasy, blonďatá, nebo tmavá, to není to, čeho je opravdu třeba si u lidí vážit a to se člověk musí naučit, vidět víc než jak lidé kolem něj vypadají.
Můj osobní život
Myslím si, že lidi už snad pochopili, že my jsme taky jenom lidi a někdy děláme chyby a někdy se nám zase daří a manželství je složité, ne? V manželství jsou výkyvy, které se umělcům nepovolují protože potom á, to je skandál!
Trochu se pohádáš a všude se mluví o tom, že se hádáte, potom se usmíříte a zase o tom všichni vědí, že jste se usmířili a já si myslím, že to je běžná záležitost. To se stává každému. Stejně jako v práci, kde má člověk problémy a bojuje, aby se přes ně přenesl a zdokonalil se ve své profesi, musí se taky naučit, že manželství je taky zodpovědnost.
Zodpovědnost, kterou na sebe člověk vezme z vlastní vůle, před Bohem, před zákonem a před celým světem a člověk se musí poučit ze svých problémů, bojovat s nimi a nevzdávat se.
Jiní muži
Když jsme prožívali období těsně po svatbě, zase jsme hodně cestovali a já jsem se skamarádila s ředitelem aerolinií, se kterými jsem cestovala. Takže mi dávali samá dobrá místa v první třídě, protože jsem byla herečka a Mario herec a cestovali jsme jeden sem a druhý zase tam. Ale stejně, jako dávali ta dobrá místa mně, je dávali taky Mariovi, ale neměla jsem s ním žádný románek.Jak říkám, tisk se vždycky chytí těchhle věcí. V určité době jsem to poslouchala a moc jsem se tomu smála, ale ne, kdepak!
Upřímně řečeno to byl obchod, řekněme, že jsem jim vlastně dělala reklamu, když jsem létala pořád jenom s tou společností a on mi občas dával první třídu a já jsem létala prakticky každý týden. Takže bylo úplně normální, že mě viděli každou chvíli sedět v letadle, ale bylo to, protože jsem jela za svým manželem, ne protože bych měla nějaký jiný vztah. Ve vztahu je nejdůležitější mít k sobě důvěru. Když budu mít jistotu a důvěru, kterou potřebuju, pak nemusím pochybovat. Na to, aby člověk něco zkazil, není potřeba moc času. (smích) Člověk to může stihnout rychle, ve chviličce.
Myslím si, že když se člověk rozhodne s někým být, je to jeho vlastní rozhodnutí! Já můžu klidně žárlit jako blázen a celou dobu se jen bát, ale stejně tak může on žárlit a bát se a já přitom nemusím nic dělat! Prostě, podle sebe soudím tebe a já se chovám slušně. Já jsem žárlivá. Musím to přiznat, jako každá lidská bytost, mám krev v žilách. Snažím se například nedívat se na milostné scény v televizi. Mám dost bujnou představivost (smích), takže jí radši nedávám průchod. Co oči nevidí, srdce nebolí.
Můj partner
Myslím si, že ve vztahu je moc důležitý sex, který člověka uspokojí, rozzáří a dělá ho šťastnějším. Je to motor světa! Ze sexu se rodí něco tak nádherného, jako jsou děti, rodina a je to něco, s čím když se zachází rozumně, ti může přinést velké štěstí. Láska a sex a to všechno je jenom jediná věc, láska je spojená se sexem.
Nesnáším být sama, nevím, nemám to ráda. Jsem hrozně upovídaná, ráda se bavím, jsem extrovert a myslím si, že kdybych zůstala sama, budu stejně pořád mluvit, i kdyby to měl být s mým odrazem v zrcadle, protože jsem hrozná. Momentálně jsem šťastná, jsem spokojená, všechno, co se stalo, byly spíš spekulace než něco jiného a my jsme se nikdy nerozešli. Bylo to jen tou vzdáleností, kvůli telenovelám. Srdcem jsme vždycky byli spolu, ale dneska už opravdu, abych těmhle věcem zabránila, všem nedorozuměním, radši už si střežím svůj soukromý život.
Takže všem divákům Zone Romantiky, musím opravdu poděkovat, za všechnu lásku, kterou mi vždycky dávali. Čtu si e-maily od všech těch lidí z Rumunska a z ostatních zemí, samozřejmě, ale od té doby, co jsem tam byla, myslím, že to bylo v roce 2000, pořád mi odtamtud přicházejí projevy náklonnosti.
Ještě jednou děkuju, jste opravdu v mém srdci, jsem vám moc vděčná a doufám, že mě budete dál podporovat ve všem, co dělám, protože to všechno dělám s láskou a vždycky při tom myslím na publikum.
Myslím si, že když se člověk rozhodne s někým být, je to jeho vlastní rozhodnutí! Já můžu klidně žárlit jako blázen a celou dobu se jen bát, ale stejně tak může on žárlit a bát se a já přitom nemusím nic dělat! Prostě, podle sebe soudím tebe a já se chovám slušně. Já jsem žárlivá. Musím to přiznat, jako každá lidská bytost, mám krev v žilách. Snažím se například nedívat se na milostné scény v televizi. Mám dost bujnou představivost (smích), takže jí radši nedávám průchod. Co oči nevidí, srdce nebolí.